Otázky Hany Lipovské - Zůstaneme uvězněni v německém protektorátu?

Proč nevolit "menší zlo"? Chce Trikolóra podpořit ODS? Proč jsem jednala s Okamurou? Proč dát hlas straně, která se možná do sněmovny nedostane? Včerejší konspirace - zítřejší realita?

8. 10. 2021

Hana Lipovská vysvětluje, proč kandidaturou za Volný blok vstoupila do politiky (a nechala se kvůli tomu raději "popravit" v Radě České televize) a ze svého pohledu nastoluje některé důležité otázky, které v politických diskusích obvykle neslyšíme

Máme za sebou dlouhou předvolební kampaň, které jste se vlastně zúčastnila jako kandidátka poprvé, a to za VOLNÝ Blok. O co se v těchto volbách hraje?

Budeme rozhodovat o naší svobodě a suverenitě České republiky. Skutečným tématem voleb je to, o čem se v předvolebních debatách mlčelo: zda zůstaneme uvězněni v unii německého protektorátu pod vládou Berlína, a budeme se stále více stávat sedmnáctou spolkovou zemí, nebo zda obnovíme svou suverenitu. Zda skončíme v energetické chudobě, jak slibuje „euroobčanka“ Leynová, nebo zda se staneme elektrárnou Evropy. Budeme rozhodovat o tom, zda bude pokračovat éra neodvolatelného šéfa BIS Koudelky anebo zda se česká tajná služba znovu stane českou. Zda veřejnoprávní Česká televize bude dále patřit zaměstnancům, jak o tom hovořil kníže Schwarzenberg, nebo konečně zase občanům. Zda se na našich školách budou děti vychovávat k homosexualismu, nebo se vydáme maďarskou a polskou cestou. Zda budeme dále navyšovat náš dluh a staneme se tak národem vazalů, nebo zatneme zuby, oddlužíme se a budeme se moci konečně nadechnout. Zda covidový byznys novodobých Kruppů bude stát ponoukat k dalším bitvám války s neviditelným nepřítelem, nebo zda začne vládě konečně více záležet na zdraví občanů než na prospěchu německých a amerických očkovacích firem. Hraje se o to, zda se včerejší konspirace stanou zítřejší realitou. Nic z toho umělá inteligence Matyldy ani přirozená inteligence zaměstnanců veřejnoprávní televize v debatách ovšem neřešila.

Od začátku se vymezujete proti Trikóloře. Pro mnohé čtenáře bylo přesto překvapení, že navzdory své někdejší spolupráci s prezidentem Václavem Klausem, o kterém jste vždy hovořila s velkou úctou, kandidujete za konkurenční VOLNÝ Blok.

Před minulými volbami jsem pomáhala v kampani tehdejší kandidátce ODS a dnešní šéfce Trikolory Zuzaně Majerové. Až do jejího odchodu z ODS jsem s ní konzultovala její vystoupení ve Sněmovně nebo hlasování o ekonomických záležitostech. Ostatně, v řadě jejich projevů dodnes slyším obraty a teze, které jsme tehdy připravily. Dělala jsem to ráda, viděla jsem v tom šanci na obrodu ODS a možný návrat ke staroklausovské pravici u nás. Byla jsem tedy i blízko vzniku Trikolory, ale jak jsem sledovala její ustanovování, chápala jsem, že touto cestou jít nemohu.

Trikolora se už před svým vznikem chovala stejně jako Mirka Němcová v roce 2013 – nebyla ochotná vrátit se ke kořenům, nebyla ochotná jít cestou trhu a demokracie bez přívlastků. Členové se navíc báli jména prezidenta Václava Klause, aby jim náhodou neodradil voliče. Podobně od těch, kdo z Trikolory odešli, víme, jak vedení školilo straníky pro setkávání s médii: říkejte, že nejsme ani pravice, ani levice, ať nepopudíte voliče. Nemluvte o czexitu, to voliči nechtějí slyšet.

Pak Trikolora nehlasovala proti projednávání návrhu zákona, který kriminalizoval prezidenta Klause a ostatní tvůrce naší hospodářské transformace 90. let. Poslanci Trikolory podpořili naše nesmyslné zadlužování pod záminkou boje s covidem. A nakonec začali pod tlakem kritiky slibovat, že prosadí při každých volbách referendum o setrvání v Evropské unii. Pro mě to není strana, která by mohla naši zemi vyvést z otroctví Bruselu. Je to strana, která se otevřeně hlásí k podpoře ODS, takže z mého hlediska hlas pro Trikoloru je hlasem pro vládu s Piráty. Vážím si řady konkrétních členů, kterým jde opravdu upřímně o Českou republiku, ale Trikoloru podporovat nemohu.

Václav Klaus v řadě rozhovorů naznačil sympatie pro SPD Tomio Okamury. Vy sama jste prý nabídku kandidatury za SPD dostala – mohla jste jít do voleb jako jednička v Praze. Proč jste to nevyužila? Měla byste takřka jistý mandát ve Sněmovně a to vše, o čem mluvíte, byste mohla prosazovat ze Sněmovny.

Podpora SPD prezidentem Klausem je v jednom ohledu překvapivá – mám ještě pořád v paměti, jak tehdejší senátor Okamura podával v roce 2013 na prezidenta Klause ústavní žalobu. I prezident Klaus tehdy Okamuru kritizoval pro programovou nevyhraněnost. V roce 2013 dokonce napsal, že by byl raději, kdyby v zemi „vládly levicové strany než Babišové s Okamury“.

Nicméně s Tomiem Okamurou a Radimem Fialou jsme skutečně jednali mnohokrát o možné volební spolupráci. Také mně bylo na první pohled hnutí SPD sympatické. Bohužel, čím dál tím více se ukazovalo, že nic z jejich politických hesel není míněno vážně. Třeba mi opakovaně vysvětlovali, že nemohou dát do programu czexit, protože by je to politicky poškozovalo, a tak mluví jenom o referendu o vystoupení z unie. Věděla jsem o úzké spolupráci Tomia Okamury s Jaroslavem Faltýnkem z hnutí ANO, o rozdílu mezi veřejnými proklamacemi a realitou zákulisních jednání. Někoho to snad může fascinovat a přitahovat jako ta pravá politika šedých eminencí v pozadí, ale já bych nechtěla být součástí podvodu na občany.

Podstatná pro mě byla i naprostá upřímnost Tomia Okamury, který mi na jedné straně vypočítal, jaké příjmy budu mít, pokud půjdu s nimi, ale zároveň mi zdůraznil, že budu muset potlačit své ekonomické názory na tržní ekonomiku, protože jejich volič chce levicový program. Z diskuse s Radimem Fialou mi vyplynulo, že SPD nechce převzít vládní odpovědnost a chce zůstat součástí opozice. Korunu tomu nasadilo vysvětlení, proč by byl problém, aby za ně kandidovala Jana Bobošíková: je sice kompetentní, voliči ji mají rádi, ale je nezávislá, nic na ni nemají, nepotřebuje peníze a je svá, takže by ji nešlo řídit. I když jsem v SPD vkládala jisté naděje a doufala jsem, že by se mohla stát českým Fidesem, tyto zákulisní zážitky mě iluzí zbavily.

Takže jste se rozhodla dát svou tvář a jméno VOLNÉMU Bloku, který se však ani neobjevuje v průzkumech. Máte sice jasný a nekompromisní program, nabízíte vystoupení z Evropské unie i z NATO, chcete zrušit kraje, oddlužit české hospodářství, jste proti cenzuře, politickému islámu, politickým neziskovkám, Green dealu a homosexualismu, navrhli jste program hospodářského obrození naší ekonomiky, přesto – řada voličů chce raději volit „menší zlo“ v podobě SPD, která se do Sněmovny určitě dostane, než riskovat hlas pro program, který možná nebudete mít možnost uskutečnit.

Pořád dokola volíme menší zlo, a pořád se divíme, že nám zlo stále vládne. Menší zlo je zlo jako každé jiné. Volit přece neznamená sázet na vítěze. Volby nejsou zábavná kratochvíle, i když z nich naše média dělají gladiátorské zápasy v duchu římského „chléb a hry“. Ve volbách svým hlasem říkáme, jak chceme, aby byla země spravovaná, volby ukazují, jak velkou podporu mezi občany mají konkrétní hodnoty a myšlenky. Když dám hlas straně, se kterou souhlasím, v nejhorším možném případě se může stát, že se do Sněmovny nedostane a můj hlas i nadále nebude slyšet. Když dám hlas straně, se kterou nesouhlasím, jen abych podpořila její vstup do Sněmovny, můj hlas nebude slyšet zcela jistě, protože tato strana bude na základě mé podpory hlásat zcela jiné než mé hodnoty. Co je lepší? Nevolme pořád menší zlo, menší zlo je alibi zbabělců.